Knižní recenze: Kdo jinému jámu kopá

Jsou deštivé neděle, deštivé prázdniny i dovolené. Otrava, pochopitelně. Ale co se dá dělat. Tedy dá se toho dělat hodně… Jednou z možností je zalézt si někam do pohodlí a otevřít knížku. Když to bude detektivka „Kdo jinému jámu kopá“ od Marie Rejfové a když bude pršet dost dlouho, čeká vás pohodový zážitek.

Dílem české autorky vydavatelství Mystery Press orientované dosud na zahraniční autory rozšířilo záběr a zaplouváme nyní do důvěrně známých a uvěřitelných českých vod, konkrétně do městečka Brod a jeho okolí v blízkosti Brd. Ano, takový příběh se tam opravdu stát mohl. Autorka tak zdařile navazuje na tradici „staré dobré“ české detektivky, třeba v podání Václava Erbena, jenom s tím rozdílem, že hlavním hrdinou není muž a policista, ale žena – nepolicistka, výtvarnice a učitelka v ZUŠ Josefína Divíšková. Nechybí ani její kvalitní mužský protihráč, komisař Tvrdík. Jejich vztah je o to pikantnější, že se jedná o druhé kolo. To první začalo a taky skončilo před „víc jak rokem“, kdy se komisaři „nejen podařilo rozlousknout případ v extrémně krátké době“ ale „dobře si vedl i v Josefínině posteli“, kde strávil „několik nocí ke spokojenosti obou“. Josefíně však po něm zbyly jen vzpomínky, „rozladění a lyžařská čepice, kterou „hodila někam za skříň“.

Nyní se tato dvojice potkává znovu poté, co Josefína spolu se sestrou a kamarádkami objeví v lese mrtvé tělo obyvatelky Brodu Aleny Výborné a začne se rozplétat detektivní zápletka. Nakonec se v ohrožení života ocitne i sama amatérská detektivka Josefína Divíšková. Než se tak ale stane, čtenář spolu s ní absolvuje řadu vtipných postřehů a dialogů stejně jako netradičních pátracích postupů. Někdy prostě není jiné cesty. Uznejte sami, že policejní komisař těžko může neformálně vyslechnout třeba kadeřnictví během stříhání své kštice. A i kdyby se o to pokusil, určitě se toho nedozví tolik, jako Josefína.

Nejspíš ne náhodou vybavila autorka svoji hrdinku stejným rokem narození, jako má ona sama. Oběma dámám letos je (nebo bude) 41 let. Nechci autorce sahat do svědomí, nakolik je Josefína jejím alter egem, ale v každém případě ji má zcela určitě ráda, už jenom kvůli koblihám, které jí na stránkách své knihy dopřává. Josefína je osobně také o něco svobodnější než autorka. Po rozvodu se zámožným právníkem si může dovolit jiskřící vztah s pohledným komisařem a dospělý syn studující vysokou školu příliš mateřské péče již nevyžaduje. Marie Rejfová naproti tomu žije s manželem a se dvěma dětmi, a to ve Varnsdorfu, který má k Podbrdsku kupodivu přece jen trochu daleko. Bydliště autorky v ČR pro českého čtenáře představuje tu výhodu, že se s ní může i osobně setkat daleko snáze, než s jejími americkými kolegy a kolegyněmi. Letos třeba v květnu v Praze, na veletrhu Svět knihy.

Svět písmenek pro ty, kteří už dokážou číst, je pro Marii Rejfovou, povoláním učitelku v mateřské školce, určitě vítaným odreagováním od její práce s těmi, kteří číst zatím neumí. Na jejích dílech je to také znát. Zaslouženou pozornost vzbudil už její příběh pro mládež Čarověník a jeho pokračování Sestra smrt, pro dospělé jsou určeny detektivky v hlavní roli s Josefínou Divíškovou. Kromě této knihy také příběh, kterou celá série začíná, novela nazvaná „Kdo má pod čepicí“. Nevadí, že vyšla jen elektronicky, spíš to navádí k odlehčení cestovních zavazadel a k pořízení i tohoto příběhu ne na papíře, ale v podobě e-knihy. Na podzim se potom čtenáři s Josefínou setkají již potřetí, a to v příběhu „Komu straší ve věži“.

Na závěr je třeba zmínit přitažlivou obálku, dostatečně kontrastní, ne však zbytečně křiklavou, stylem připomínající kresby v některých dámských magazínech. Když se tím případný čtenář mužského rodu nenechá odradit a přenese se přes to, že žena – autorka napsala příběh o ženě – detektivce, může se těšit na pěknou detektivku - knihu. Nakonec Agatha Christie také psala o slečně Marplové a jejích případech a zcela jistě své dílo nepovažovala primárně a pouze za čtení pro ženy.

Jitka Lenková

Zaujala vás naše recenze? Knihu si můžee objednat na www.mysterypress.cz