Kuchařka Lady, aneb výprava do minulého století

Taky rádi chodíte do antikvariátů? Uprostřed kouzelně zaprášených regálů se najde tolik zajímavých věcí. Ani můj poslední průchod kolem jednoho  "útulku historie" neproběhl jen tak.

V té nejvrchnější vitríně schovaného mini ochozu místního vskutku prťavého antikvariátu se našla tenoučká Kuchařka "Lady" autorky Anastasie B.Seidlové z dob kolem roku 1924. Přesné datum vydání se mi nepodařilo identifikovat, ale už první odstavce předmluvy dávaly tušit, že půjde o pěknou sondu do mlsných měšťanských kuchyní své doby. Moji představu o jednoduchosti a střídmosti české stravy v meziválečném období nekompromisně podlomily hned první nadpisy: Jarní hostina, Letní hostina, Malá lednová hostina, Malé hostiny v únoru... V této kuchařce jde totiž především o hostiny, ať už slavnostní nebo ty "všední". A nejsou to hostiny ledajaké. O mlsných jazýčcích našich prababiček a pradědečků nemůže být pochyb.  Anastasie B.Seidlová květnatou mluvou svoji snahu rovnou v předmluvě popisuje:

... Proto Vás, milé, československé hospodyňky, žádám, držte se starého, českého způsobu a upravujte hostiny doma a kdo by Vám napovídal, že jest s hostinou mnoho starostí a práce, řekněte, že rády podobnou oběť přinesete... Těším se, že malá tato kniha vrátí do českého života staré, české úpravy hostin a mladé hospodyňky že budou se také těšiti tím, že vždy česká kuchyně těšila se té nejlepší pověsti a s úpravou hostin doma zajistí i v budoucnosti dobrou pověst československé kuchyně. Proto vařme dobře a při tom též spořivě. ... V naší milé, československé vlasti není nám třeba objednávati pokrmy z ciziny, máme u nás vše, co potřebujeme a proto naše kuchyně i nadále bude i v cizině vyhlášena za nejlepší a proto volám: Ať žijí vždy v dobré pověsti naše československé hospodyňky co dobré, české kuchařky!

Tak co vy na to, naše milé česko / slovenské hospodyňky? Z řady uvedených jídelních lístků můžeme použít třeba ten na straně 19 :

Jídelní lístek jarní svatební hostiny pro 12 osob:

- Polévka s mozečkovou ssedlinou. Poté sladké víno: madeirské, portské nebo pod. - Candát v rosolu, zdobený bobkovým listem a bílkovými kvítky. - Roastbeuf obložení. K tomu pivo. - Zadělávaná zvěřina s pečivem z máslového těsta a bílkové hvězdičky co ozdoba. - Poulardky (vykleštěné slípky) s mandlovou nádivkou a špenátovým pudingem. - Mladé husy. - Kompot. - Hlávkový a okurkový salát neb zelí. - Ananasový nákyp. K tomu červené stolní víno. - Dva dorty svatební. - Drobné cukrovinky, pečivo, káva.

Teď už se ani nedivím, že někteří z našich svatebních hostů o svatební hostině, zřejmě vybaveni znalostmi svých prababiček, vydrželi celou chladnou noc posedávat na zahrádce zřejmě v domnění, že to grilování snad ještě bude pokračovat. Mezi recepty na závěr svatební hostiny se vyjímají...

Dobré koláče

• Na misce se tře dvacet deka nového másla, připojí se k tomu čtyři žloutky, dvě lžíce cukru a tře se to do pěny. Ve vlahém léce se zmladí tři a půl deka kvasnic, dají se k utřené hmotě a též se připojí lžička soli, citronová kůra, půl kila mouky a dobrého vlahého mléka tolik, aby bylo přiměřeně prostředně tuhé těsto. Dobře se propracuje až od vařečky a mísy odpadává. Nechá se ubrouskem přikryté kynouti; pak se z toho tvoří malounké koláčky, plní povidly, mákem neb nádivkou tvarohovou. Potírají se na povrchu rozkverlaným vejcem, nechají se opět vykynouti, pak se v troubě do červena upekou.

Uznejte, že takové - ať už svatební nebo prostě sváteční - menu, by ani v dnešních poměrech nikoho neurazilo. Když pak projdete řadu dalších autorčiných doporučení, narazíte na suroviny, které bohužel během neblahé komunistické éry upadly do zapomnění. Z něj se krůček po krůčku vymaňujeme až nyní a navracíme se k tradicím. Máme se na co těšit!

(reedice*ilustrační fotografie)