Počká na mě?

Silvie se ptá:

Jsem na cestě v cizině,vydala jsem se vydělat peníze na byt pro mne a možná mého budoucího přítele. Je mi 24 let, David, tak se jmenuje on, je mu 20 let a je na vojně.V červenci se má vrátit domu. Ale já jsem tu ještě na jeden rok, mám strach, že na mne zapomene a najde si jiné děvče. Občas mu zavolám, ale nevím, jestli to takhle mladý kluk vydrží!

Možná Vám to tak nepřipadá, ale vlastně by jste měla být šťastná! Získali jste hned na začátku možnost ověřit si, nakolik je Vaše pouto pevné. Dlouholeté vztahy, které za sebou takovýto test nemají, často trpí právě proto, že nedokáží bez sebe ani na pár dní vydržet. Vznikají pak zbytečné třecí plochy, když třeba jeden z páru jede na víkend s kamarády a ten druhý je pak z toho vyveden z rovnováhy a žárlí. Já, jako nezávislý pozorovatel si myslím, že by nervózní měl být jenom Váš přítel. Jste samostatná, starší, zkušenější a pravděpodobně alespoň tušíte, co by jste od života chtěla. V případě Vašeho přítele o tom to pochybuji, protože mě 20 let taky kdysi bylo. Jste v cizině a rozhodně toho využijte. Poznávejte svět, bavte se, věnujte se svým novým přátelům a pokud je zatím nemáte, tak si je určitě najděte. Nechte svého přítele, ať je to hlavně on, kdo o Vás bojuje. Máte svět u nohou, tak ho hlavně netravte pochybnostmi. A jednu radu na závěr: Chcete mít aspoň nějakou jistotu, že o Vás stojí? Není nic jednoduchého: v červenci prostě za Vámi přijede! P.S.: Na byt si vydělávejte, ale nezapomeňte, že pokud v něm mají bydlet dva (v budoucnu více), měl na něj výrazně přispět i David. Nebo Tomáš? Kurt? Johann? John? Nechte pracovat čas a užívejte si života, je nepříjemně krátký...