Zeptejte se mužů

Míša se ptá:

Chtěla bych se zeptat, co ke mně cítí muž (je mu 20 let) se kterým už rok a půl mám sexuální styk, ale nechodíme spolu. Jsme jen dobří kamarádi. Vím, že on žádnou jinou dívku nemá. Já ho miluju, ale nevím, co on cítí ke mně. Myslíte, že by mě mohl také milovat? Nebo si jen nezávazně užívá? Děkuji.

Milá Míšo: To co píšeš, za „mých mladých časů“ nebývalo. Nebo alespoň já na malém městečku někde poblíž Sibiři v naší federální pravlasti jsem k tomu nedošel. Těžko mi je proto se vcítit do Tvého dotazu. Zkusím to však nějak. Po prvé, já jsem měl do dnes naivně za to, že „sexuální styk“ se spojuje minimálně s „chozením“. Z obou stran. A „chození“ z nějakým citovým vztahem, splynutím duší či srdcí, ať již je to prvotní zamilovanost, kdy se třeseme na to, až toho druhého zase uvidíme, uslyšíme, nebo dostaneme alespoň SMSku (za mých mladých časů dopis na vojnu například každý den, co jsem zažíval já... Bylo to krásný). Co k Tobě cítí ten dotyčný dvacetiletý muž tedy skutečně nevím, ale to, že si „jen nezávazně užívá“ zní moc pravděpodobně. S Tvým dovolením, ovšem, podotýkám, takže pokud jsi chtěla od začátku tohoto „vztahu“ něco víc od něj – neumožnila jsi mu ukázat cestu, žes akceptovala jeho podmínky [Jak je známo, "vzdálenost k tělu si určuje vždy žena"...]. Pokud to ovšem samozřejmě byl on, který Tě k tomu „sexuálnímu“ vztahu dotlačil. Nebo ty jej ve jménu své lásky, či zamilovanosti? Začali jste špatně - dle mého laického názoru – na to, abys dnes chtěla od toho vztahu, od toho muže něco víc... Lásku? Předpokládám, že Ti je taky kolem těch „...náct“ a asi Ti to tak vyhovovalo. Nebo jsi mu tak projevila a vyznala svojí lásku, že jsi se s ním vyspala?!? Teď bys chtěla od tohoto vztahu víc, i od něj? Nevím, nevím, jestli se Ti to v tomto vztahu už povede. Ovšem býti alespoň sama k sobě přímá a upřimná, zeptal bych se jej přímo. A taky mu řekla přímo, co chci já od této chvíle od tohoto „vztahu“. Tos už udělala? Já mám za to, že „dobří kamarádi“ se liší tím od těch ostatních, že s nimi můžeš řešit všechno, i to, co je nepříjemné... To by byl dobrý test pro Tebe i pro něj, jaký vlastně ten Váš vzájemný vztah ve skutečnosti je... Ne v oblasti sexu - ale v tom ostatním, lidském, přátelském aspektu... Jestli vůbec „přežije“ takový přímý rozhovor. Možná se ukáže nakonec lepší, pro oba, že jej vůbec nepřežije? Já být na Tvém místě a v Tvém věku, příště bych určitě měla sexuální vztah až s někým, koho miluji, nebo jsem alespoň šíleně zamilovaná, hodně dlouho, a nejdřív se on o mně hodně a hodně stará, nosí mi květiny, klečí mi u nohou, vyznává lásku pod balkonem (nebo ve svém poršáku? ;-)... A to vše určitě déle než dva týdny [Déle než dva týdny to muž nevydrží, pokud mu jde jen o sex, a ne o lásku...]. Alespoň dva měsíce? Nebo šest? Dělá se to ještě tak v dnešní době? Asi jsem už „z jiné planety“, viď Míšo... ;-( Proběhlo takovéto něco vůbec mezi Váma? Nebo to bylo asi daleko prozaičtější, viď... Co pak od toho čekat, když „chemie“ chybí, bušení srdce u setkání na ulici není jako když běžíš stovku, či děláš hodinu spinning? Prostě se spolu „jen vyspíme“, když na to máme oba chuť... Jako na housky. Jen „s kamarádem“ bych já do postele určitě nešel jsouc dívka... „Mám s ním sexuální styk, ale nechodíme spolu...“ Pro mě jsou to slova z jiné planety... Píšeš, že jste „dobří kamarádi“. Co to znamená? Kolik jich máš? Dva, tři, pět? S každým „dobrým kamarádem“ pak „jdeš“? Tomu já nerozumím „spát s kamarády“. Prostě Ti nerozumím, ale chápu, že dnes to tak asi je běžné, jak píšeš. Já radši ovšem zůstanu u té představy romantické lásky zamilovaných, kde má pak „sexuální vztah“ trochu jiný smysl a náplň... A jiné pořadí, nejdřív „A“ a pak „B“. Něco, o čem pak můžeš mluvit svým vnoučatům jednoho dne... A v domově důchodců. Komu myslíš, budeš s radostí, či vůbec, ochotna o této Tvé zkušenosti za třicet let mluvit? Nebudeš se za to stydět? Nebo budeš stejně vychovávat své děti a chlubit se před nima s tím? Co dnes pak můžeš očekávat od vztahu založeném na tak [pro mně] „zvláštních“, jen pudových základech od počátku? Nebo co by měl očekávat muž? Myslím, že to asi bere stejně jako ty do dnešního dne, dokud jsi se nad tím nezamyslela, jak to tak vypadá, konečně, že „něco“ tady nehraje - a položila jsi si tu otázku... „Užíváte si“ dnes. Nečekej – dle mého názoru - od toho „kamarádského vztahu“, od tohoto muže, „kamaráda“, víc, než co tomuto vztahu dáváš sama... Býti Ti otcem, určitě bych Ti do duše promluvil více, sedíc spolu, asi hodiny a hodiny - a to ne jednou. Doufám alespoň radši, že to nečeká mojí dceru jednoho dne...