Zeptejte se mužů

Petra se ptá:

Dobrý den, včera se se mnou rozešel můj přítel, se kterým žiji skoro rok. Miluji ho a on zase mě, jenže problém je v tom, že se často hádáme. Jsme si věrni, ale já jsem žárlivá a také mi vadí, že chodí s kamarády popíjet. Mám bohužel trauma z dětství, můj otec pil a pije dodnes, a proto mi tyto věci opravdu nejsou příjemné. Můj přítel není sice žádný alkoholik, ale jde tak jednou za týden na pivo a většinou se jim to tam zvrtne, takže střízlivý domů nepřijde. Není agresivní, takže si jde většinou hned lehnout. Nicméně od toho se odvíjí naše neshody, které se opakují a občas, protože je s ním těžká komunikace, to vyvrcholí v mou hysterickou scénu, která mne pak ale vždycky mrzí. Zatím bydlím pořád u něj, on tvrdí, že tam mohu být, že mě nikdo nevyhazuje. Odstěhovat bych se mohla tak během dvou měsíců. Jenže já ho miluji a nechci se s ním rozejít, prosím poraďte mi, co mám dělat. Je mi 25 let a jemu také. Už několikrát to mezi námi k rozchodu směřovalo, ale vždy jsme spolu nakonec zůstali. Jenže teď to vypadá, že je to definitivní. Máme naplánovanou svatbu na příští rok, a teď tahle rána pod pás. Nedokážu se s tím smířit, je to první člověk, kterého jsem si opravdu chtěla vzít. Moc Vám děkuji za Vaši radu, jsem opravdu zoufalá...

Milá Petro, těžko říct. Proč jste se rozešli, to si nenapsala, ale tipoval bych, že to bylo asi kvůli těm scénám a výčitkám. Toho bych se rozhodně vyvaroval. Zkus s tím něco udělat, třebas bys musela zajít pro pomoc psychologovi. Začni u sebe.