Zeptejte se mužů

Nikitka se ptá:

Ahoj všem, zajímá mě Váš názor na moji(respektive naši) situaci v partnerském vztahu. Když jsme se dali dohromady s přítelem, řekla jsem mu, že děti nijak neplánuji, že je spíše nechci(bylo mi cca 26let). Můj přítel(jak mi později přiznal) zajásal, že on vlastně taky je nechce a tudíž nebude muset někdy v budoucnu řešit tuto otázku. Zkrátka dokonalá partnerka, která má jasno. Jenže čas letí a my dva se zabydleli, přešlo pár mráčků, mnoho sluníčkových dnů a já zvolna měnila svůj pohled na děti. Nějak jsem si začínala malovat, že vlastně mít jedno dvě děti by bylo docela prima. Přišla jsem s tím za přítelem a začalo dilema, které v podstatě trvá dodnes. Přítel poctivě přemýšlel, zda dítko či ne, přišel na to, že by to nemuselo být špatné.Ale ouha,na genetickém vyšetření mi zjistili, že naše budoucí dítě má 50%pravděpodobnost, že může po mě zdědit soubor (v jakékoliv kombinaci) různých "maličkostí" mezi které patří:různý stupeň postižení sluchu(od hluchoty až po zdravý sluch), může a nemusí mít různé problémy s ledvinami, je toho víc, zkrátka nemusí být 100%zdravé po fyzické stránce. Můj přítel se toho značně obává, je podporován i svojí maminkou, která pracuje ve zdravotnictví i když ne v genetickém oboru. A přišel s řešením-dítě ano, ale ne naše, pouze adoptované.Nechce vůbec nic zkoušet a riskovat, že třeba kdyby na něco doktoři přišli, tak že bychom se museli rozhodovat pro interupci. Tím se vyhneme případnému postižení z mé strany a jak se obává i když to nijak nechápu i mentálního postižení. A ted přemýšlím, odhodit vcelku fungující 5letý vztah se vším zázemím a risknout, že najdu partnera, který by případně 'toleroval' menší postižení u dítěte nebo přistoupit na adopci? Přítel chce,abych se rozmyslela pořádně, abych případně nelitovala toho, že jsem neměla vlastní dítě.Musím ocenit jeho snahu o řešení této situace.A přitom mi to přijde trochu slabošské, jakože se chrání před případnými špatnými následky tím nejméně pro něho bolestným způsobem. Abych to shrnula:Přítel přistoupí na dítě,ale pouze adotované, pokud budu chtít mermomocí svoje, tak ale ne s ním. Hoďte názory do arény... kdyby třeba i někdo z Vás měl adoptované dítko, jestli by jste napsali svůj pohled na věc. Nemám možnost o tomto problému mluvit s jiným mužem než tím svým. Mám kolem sebe pouze ženské pokolení:-)) Mějte se hezky Nikitka

Milá Nikitko, tvůj přítel je férový chlap a uvažuje rozumně. Tady jde o rozpor ve vašich přáních. Ty chceš své dítě, byť s potencionální možností jeho postižení a on tohle nechce riskovat a chce spíš adoptované dítě. Nebudu zde zmiňovat, že na adopce je zdlouhavý úkon s nejistým výsledkem to je jasné a ani mi nebudu hodnotit, čí přání je správné, protože správné jsou obě přání. Vše je pouze o vaší dohodě. Buď oba slevíte a dohodnete se, nebo půjdete od sebe, jiná možnost není.