Zeptejte se mužů

Al (20-30) se ptá:

Zdravím a přeji hezký den, po deseti letech mne opustil můj partner, se kterým mám osmiletého syna. I kdybych si přála, aby naše rodina byla úplná, vím, že k lásce a partnerství nikoho nedonutím. Od srpna 2005 mě 'oficiálně' podváděl, začal přespávat u vdané spolužačky ze střední školy, pomáhal jí s rozvodem, trávil s ní a jejími dcerami víkendy. Já jsem to po půl roce nezvládla a dohodli jsme se, že se odstěhuje na nějakou dobu ke svému otci, aby se rozhodl, co vlastně chce (březen 2006). Po 2 měsících (květen 2006) ale potkal známou z oboru (z jiného města), ona dala v práci výpověď, nahlásila si trvalé bydliště k jeho otci, přepsala si auto do jiného kraje a od září 2006 spolu žijí. Přišlo mi to všechno hrozně rychlé, rozchod byl velmi nepříjemný (potratila jsem, pomlouval mě před našimi společnými známými, milenky předváděl mé mamce, vodil si je do práce apod.). Dnes je z domu rok a půl, s milenkou žije rok. V poslední době mi stále opakuje, že není spokojený a šťastný, že si všechno představoval jinak, začal se konečně víc věnovat synovi, pomáhá mi s pracemi na domě a na zahradě, z kterých jsem ho po jeho odchodu vyplatila. Nepotřebuji ale vědět, co mám dělat - ráda bych věděla, co si vlastně myslí, o čem přemýšlí a co ode mě očekává? Ví, že já po jeho odchodu nejsem schopná navázat nový vztah, zklamání z jeho chování je příliš velké, nedokážu (zatím?) znovu někomu uvěřit. Zajímalo by mě, čeho chce dosáhnout svým chováním, když to hraje na dvě strany - s milenkou tráví veškerý volný čas především o víkendech na výletech a dovolených, za mnou a za synem jezdí v týdnu, jí o tom neříká. Jeho nová milenka mě nesnáší, žárlí na mě, když se vidíme, stále mne uráží a chová se arogantně. Já s ní nekomunikuji, zkoušela jsem to dvakrát slušně a je to zbytečné. Snažím se pouze, aby náš syn s ním a s milenkou trávil pohodové víkendy a nemusel být svědkem nepříjemných zážitků. Celá situace je ale pro mne nepříjemná, setkání s bývalým mě bolí, protože ho mám pořád ráda. Po tom všem ale nechci, aby se vracel - jen bych ráda pochopila, co se mu děje v hlavě. Děkuji, Alena.

Co se mu přesně děje v hlavě, to nevím, to se musíš zeptat jeho. Zřejmě ale lituje. Možná by to rád vrátil zpátky, ale je jasné, že takové jaké to bylo, už to stejně nikdy nebude. Trápíte se oba, ale oba jste se tak kdysi rozhodli. Máte společné dítě a tak se budete vídat, jestli ale má pracovat na zahradě, to ti teda asi budu rozmlouvat. Tobě to jitří nezacelené rány, jemu to možná pomáhá v jeho situaci, ale až se to ta jeho fůrie dozví, tak to bude vichr. No nevybral si nejlíp panáček, a teď mu to asi dochází a chce se vrátit. Je to na vás. Můžete všechno. A nemusíte. Ale můžete. Tím, že se ptáš, přiznáváš, že nad tím přemýšlíš. Jenže odpověď je ve vás. s přáním skvělého dne